Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 28.12.2015 16:43:55 

FIFe cattery DEE*CZ - burmilla silver and golden  

ABOUT BURMILLAS / O BURMILKÁCH

 

O BURMILÁCH
 
 
Burmilla je kočka jedinečná svým vzhledem i povahou. Její štíhlé, elegantní tělo je pokryto krátkou, hedvábně jemnou stříbrnou srstí, která přímo svádí k pomazlení, ale nejnápadnější jsou na burmille její oči. Velké, živé, zářivě zelené, připomínají dva smaragdy zasazené ve stříbře. Jejich orámování tmavší linkou budí dojem, jako by burmilka používala pro zvýraznění pohledu konturovací tužku. Ale ona nepotřebuje žádné umělé vylepšení – je krásná ve své přirozenosti a je si své elegance dobře vědoma. Ale její povaha je laskavá, takže nikdy nedává najevo nadřazenost nad námi, obyčejnými lidmi. Je to přítelkyně, důvěrnice, mazlíček, holka do nepohody i královna. Je velmi inteligentní, lehce se naučí aportovat, chodit na vodítku nebo provádět veselé kousky – a když ji budete správně motivovat, bude je možná i předvádět. Burmilla je ráda ve společnosti lidí i koček, je nekonfliktní, takže se snese i s plemeny, ke kterým je potřeba vybírat druhy velmi obezřetně. Ve svém genetickém potenciálu má vepsánu zvídavost barem i vstřícnost perských činčil – charakteristické vlastnosti dvou plemen, ze kterých pochází.
 
 
Původ
 
Burmilly jsou jedním z mála plemen, u kterých je původ plemene a jeho vývoj přesně zdokumentován. Zde se nedělo nic náhodně, od počátku drželi otěže v rukou pevně chovatelé ve spolupráci s předními genetiky. Proto se také povedlo burmilám vyhnout se mnoha slepým uličkám, do kterých se dostala jiná plemena, kde byl vývoj ponechán náhodě nebo živelnému rozvoji.
Historie burmil se začala psát v roce 1981, kdy baronka Miranda Bickford-Smith, známá anglická chovatelka barmských koček (chovatelská stanice Astahazy) zamkla jedny z dveří na svém sídle. Na jedné staně zamčených dveří plakala lilová barmská kočka Bambino Lilac Faberge, na straně druhé perský činčilák Jemari Sanquist, který byl mazlíček jejího manžela a měl být příští týden kastrován. Kočičí Romeo a Julie a jejich smutek natolik dojali posluhovačku, která měla na starosti úklid, že zamčené dveře odemkla a dopřála milencům to, po čem oba toužli nejvíce. Z lásky zrozená koťata zdědila postavu a krátkou srst po matce, stříbrnou barvu po otci a byla zjevem i povahou tak okouzlující, že zájemci, kteří se přišli podívat na barmská koťata, zapomněli proč přišli a obdivovali malé stříbrné kříženečky. Rozhodnutí vytvořit nové plemeno na sebe nedalo dlouho čekat a jméno bylo zvoleno složením z obou výchozích plemen BURMese x chinchILLA= BURMILLA. O spolupráci při vytváření chovného plánu byl požádán špičkový odborník na genetiku Dr.Robinson, takže každé křížení se dálo podle předem naplánovaného programu a pod odborným dohledem. Tím se podařilo udržet koeficient inbreedingu v přijatelných mezích i při využití příbuzenské plemenitby a občasné vytvoření a přikřížení nových linií zabránilo inbreedingové depresi.
 
Burmilly se na svou víětznou cestu Evropou vydaly společně s dánskou chovatelkou paní Birget Nehammer, která ve spolupráci s Penny Bydlinsky importovala první chovná zvířata z Anglie a řadu let usilovně pracovala na rozvoji plemene. Jí vděčí burmilly za své uznání v rámci FIFe v roce 1995, její kočky a kocouři se objevují u kořenů prakticky všech rodokmenů evropských burmill. Za její neúnavnou práci a vše, co pro burmilly dokázala udělat a obětovat, jí patří vděk a poděkování všech chovatelů. Je to obdivuhodná dáma a přestože už sama aktivně nechová, její odkaz neseme všichni v sobě dál.
Dnes jsou burmilly oblíbené společenské plemeno kromě Británie především na severu Evropy, mnoho příznivců mají v Austrálii a dostávají se do módy i v Americe, první vlaštovky se objevují i v pobaltských státech bývalého Sovětského Svazu, je to plemeno, které má budoucnost a svá nejlepší leta ještě před sebou.
 
 
Pro burmilly je dle FIFe standardu povolené křížení s barmskými kočkami, které se využívá pro rozšíření genpoolu, i když chovatelská praxe ukazuje, že velmi přínosné může být křížení burmill s perskou (či exotickou) kočkou. Vkřižování barem totiž s sebou přináší zhoršení barvy oka, které u barem je v ideálním případě sytě žluté, kdežto u burmill je žádoucí jasně zelené a také se ztrácí kvalita srsti, která se stává příliš přilehlou. V neposlední řadě může dojít k posunu typu a vytvoření „stříbrné barmské kočky“, což je krajně nežádoucí. Také jedinečná povaha burmill může být tímto křížením ohrožena. Holandští chovatelé dosáhli povolení vkřížení perského kocoura do linií burmill a i češi přinesli svůj díl k rozvoji plemene. Díky progresivitě chovatelské komise Českého svazu chovatelů bylo povoleno experimentální nakřížení kocoura burmilly EC Herbie af Misapotanien a stříbrné exotické kočky Josie Suada a výsledek byl překvapivě zdařilý – stříbrný kocour New Tjechov Dee byl exportován do Holandska, kde se stal velmi úspěšným plemeníkem a mohl uplatnit svůj přínos do chovu u více koček než v Čechách, sem se pak vrátil jeho syn Roemah Koetjing Ozzy Osbourne, kterého lze najít v rodokmenech mnoha českých burmill. Dnes začíná sklízet své první výstavní úspěchy už pátá generace „českých“ burmill z chovatelské stanice Dee,CZ.
 
 
 
Jak to začalo v Čechách
 
Mé první setkání s burmilkami bylo zprostředkované – četla jsem si o nich v informačním zpravodaji ČSCH, byl to článek ing.Mahelky o uznání burmill jako samostatného plemene na mezinárodní konferenci Fife, která se tehdy v roce 1995 konala v Praze. Článek velmi sugestivně popisoval jejich elegantní krásu a jedinečnou povahu, už tehdy mě jako plemeno zaujaly, i když na to, než je uvidím živé, jsem si musela počkat až do roku 2000, na Světovou výstavu v Praze. Když jsem pak hledala plemeno, kterému bych se chtěla věnovat a které by doplnilo mé tehdejší kočičí osazenstvo – balinesku a barmu – padla volba jednoznačně na burmilly. Ty první byly dvě, obě z Dánska, kočička od zakladatelky chovu v Evropě paní Nehammer – Thamakan Silver Effie a kocourek z chovné stanice af Misapotanien dánského chovatele Benta Aggersbol. V článku o burmillách se ing.Mahelka zmiňoval o jednom zvláštním rysu jejich povahy – smyslu pro humor. Dodnes si vzpomínám na jeho líčení jak na hotelu museli demontovat toaletní mísu, aby se dostali ke kočce uvízlé ve stoupačkách, zachraňovali ji v domnění, že je chuděrka polomrtvá strachy – a ona se přitom celou tu dobu výborně bavila… učinila jsem skoro totožnou zkušenost. Hned po příjezdu s oběma novými kočkami domů jsem se chtěla pochlubit kamarádce chovatelce, co jsem si přivezla. Effie nám při tom chlubení proklouzla dveřmi dolů do sklepa a zalezla pod schody, kde se skladují všechny ty „tolik potřebné věci“, které už deset let nikdo nepotřeboval. Vysvobodit ji znamenalo odtáhnout mrazák, přerovnat hladu prken a dlaždic, probojovat se přes staré květináče a kila prachu, naše počáteční „potichu, ať ji nevyplašíš“ se postupem času změnilo na „jen jestli ještě žije“ a „rychle než stresem zkolabuje“. Hnala nás představa vyděšené chudinky která v rachotu padajícího haraburdí marně čeká na záchranu… Jak jsme zjistily o chvíli později, jediné vyděšené jsme byly my, kočka byla špinavá, zaprášená – a očividně spokojená, jak se tahle hra povedla. Celou dobu předla a naprosto v klidu nás nechala odklidit i poslední kousky, pak se zvedla, přišla a skočila nám do náruče s tím, že teď pyká ona a my se máme jít schovat.
Efinka a obzvláště kocourek Herbie budili na výstavách pozornost, přeci jen to byly první burmilky v Čechách a v show kvalitě i ve střední Evropě. V té době sice bylo v Německu několik burmill, tamní chovatelé se ale dali cestou křížení s barmami a chovu Asians – variet s různými kresbami, kouřových nebo bez stříbra.
Herbie výstavy miloval, bavilo ho být středem pozornosti, na posuzovatelském stole se vždycky rozvalil na zádech a nechal se drbat, šťastný, že ho někdo obdivuje. Však má v několika posudcích napsáno že „krásně ukazuje bříško“. Postupem času se stal Evropským šampionem a posbíral řadu výstavních úspěchů. Jen role otce se mu příliš nezamlouvala – rozhodnul se, že s Effie rodinu založit nechce. Přestože jsem s chovem málopočetného plemene měla zkušenosti už od balinesek, donutil mě tím vlastně hned od počátku vytvořit širší chovatelskou základnu a tak mě uchránil časté chyby chovatelů vzácných plemen – mám kočku a kocoura, zplodím koťata a co bude dál se uvidí … Naštěstí byl k dispozici krémový stříbřitě stínovaný kocour Bellabony Fleetwood Mac, kterého dovezl ing. Panamá ze Španělska už jako dospělého a postupem času i další kočička modře stínovaná AJ LilithDee z Holandska, takže se nám podařilo založit několik chovných linií , z nichž některé byly zcela k sobě nepříbuzné. Dnes je v Čechách devět chovatelských stanic, které se věnují chovu burmill, některé jako hlavního plemene, některé společně s plemeny jinými – s barmami,s ruskou modrou, se siamskými kočkami, s mainy, s peršankami – burmilky se prostě snesou s každým. Jejich aktivní a zvídavá, ale přitom přizpůsobivá povaha jim umožňuje být rovnocenným partnerem jak plemenům nadprůměrně inteligentním jako jsou třeba barmy a siamky, aniž by se s nimi hnaly do střetu o moc, tak plemenům klidnějším, které uvítají rozvážnějšího společníka. Jsou skvělým partnerem pro děti – vydrží si s nimi hrát hodiny, jsou opečovávaným miminkem, které se nechá vozit v kočárku i přítelem který naslouchá tajným přáním šeptaným před usnutím.
Jejich veselá, nekonfliktní povaha, atraktivní vzhled a velmi nenáročná údržba je činí ideální kočkou pro rodinný život. Burmilly mají rády společnost, návštěvy a zůstávají hravé až do vysokého věku. V zahraničí je vlastní mnoho celebrit, vystupují se svými majiteli moderátory na televizních stanicích, burmillu má i známý jezdec formule 1 Ralf Schumacher (mimochodem částečně příbuznou s těmi našimi, českými).
Je sympatické, že přes rostoucí oblibu těchto koček se jejich chov podařilo udržet na „zájmové“ linii, většina chovatelů se zná – když ne osobně, tak alespoň z chovatelských fór a spolupracují spolu bez závisti, nevraživosti a intrik. Naopak, většina z nich ráda začátečníkům pomůže či poradí.
Mé první kroky v burmilím světě vedl Bent Aggersbol a paní Nehammer, báječná žena a zapálená chovatelka. Zcela specielní vztah mám k holandským chovatelům – máme podobný náhled na chov koček i na život, miluju domečky z červených cihel, uleželý sýr i jejich srdečnou povahu. Naše linie se prolínají, mnohokrát mi poradili i pomohli, oni mi ukázali první zlaté burmilly, někteří z nich se stali našimi vzácnými přáteli. Za všechny snad mohu jmenovat alespoň Joke a Gera Versluis z CHS Roemah Koetjing, kterých si velice vážím nebo manžele Sweijenovy z Felis Zitteli´s. Poslední dobou se i přes velkou vzdálenost velmi slibně rozvíjí spolupráce s australskými chovateli.
 
  
Není všechno stříbro, co třpytí
 
FIFe rozděluje burmilly do dvou barevných skupin – skupina I pro všechny barvy bez červené a skupina II pro kočky červené/krémové a želvovinové ve všech barevných varietách. Obě skupiny připouštějí varietu shell i shaded, ale vždy ve stříbrné barvě. Některé non-FIFe organizace uznávají ještě barvu zlatou – atraktivní barevnou varietu, která se čas od času objeví u všech plemen, která jsou chována ve stříbrné barvě se stínovanou/závojovou kresbou, jako jsou například perské či britské kočky. Na genetickou podstatu zlaté barvy není úplně jednotný názor, převládá mínění, že jde v podstatě o projev homozygotního stavu alely ii za současného působení všech polygenů pro stínovanou/závojovou kresbu. Zlatě stínované kočky mají vše, čeho se snažíme dosáhnout v chovu kočk stříbrně stínovaných – světlou barvu, jasnou a čistou kresbu – jen jim chybí stříbro. V zásadě je zlatě stínovaná kočka vůči stříbrně stínované ve stejném postavení jako je tabby ke stříbrné tabby nebo solid ke smoke. V každém případě ty první jsou homozygotní pro nestříbrnou alelu i a ty druhé mají alespoň jednu dominantní alelu I.Zlaté kočky mají teple pískovou až meruňkovou barvu srsti se špičkami zbarvenými podle konkrétní barvy daného zvířete. Brada a břicho jsou výrazně světlejší, bez kresby.
Zlatě zbarvené burmilly připomínají svou barvou divokou pumu, v kombinaci se zářivě zelenýma očima jde o velmi atraktivní barevnou varietu. Zlatá koťata se rodí prakticky ve všech chovech burmill, v současné době se pro burmily formuje Breeding Council (poradní chovatelský orgán při FIFe) a jedním z jeho budoucích zájmů bude i dosažení uznání zlaté barvy u burmill. Jedinců potřebných pro předvedení na uznávací výstavě je už dostatek, také díky práci českých chovatelů, nyní je třeba upřesnit standard a zorganizovat předvedení. Prakticky všichni oslovení posuzovatelé vyjádřili názor, že uznání zlatých burmill je logickým dalším krokem v rozvoji plemene, takže lze jen doufat, že se ho brzy dočkáme. Poté budou moci tyto krásné malé šelmy soutěžit na výstavách a získávat tituly stejně, jako jejich stříbrné příbuzné.

článek z Planety zvířat 1    článek z Planety zvířat 2    Planeta zvířat     

Herbie s Bárou, Leonardo a Effie                  Herbie a Mac                                     CH Misha af Misapotanien

 

  

TOPlist